Spolu jsme došly až ke křtu. Příběh Olí a Josi
Ačkoli se projekt HledamBoha.cz odehrává v internetovém prostředí, řada navázaných kontaktů přeroste do osobní roviny. Naši online průvodci mají radost, když člověka hledajícího víru nasměrují do konkrétního křesťanského společenství.
Jak ukazuje příběh dvou mladých dívek, Olí a Josi (jak si mezi sebou říkají), někdy toto nasměrování ovšem ani není potřebné. „Bůh to úžasně zařídil,“ říká online průvodkyně Olivie Kučerová z Prahy, která provedla Josefínu několika kurzy HledamBoha.cz a nakonec byla i na jejím křtu v pražské Církvi bez hranic. „Tu jsem jí přitom ani původně nedoporučovala kvůli vzdálenosti od jejího bydliště,“ vysvětluje Olivie. „Zpětně mi přijde hrozně neskutečné, jak se Bůh stará, i přes to, že nemusíte nutně pocházet z věřícího prostředí, ale On vám dá ty správné příležitosti a lidi do života, aby vás provedl určitým obdobím,“ ohlíží se Josefína.
Vysvětluje, že uvěřila před třemi roky, ale neměla kolem sebe nikoho, kdo by jí vysvětlil podstatu křesťanství. „Byla zrovna vlna lockdownů, takže se ani nikam moc chodit nedalo. Nezbylo mi nic jiného, než se pídit na internetu,“ dodává Josefína další okolnost, která ji přivedla k Olivii. Ta popisuje, že společné rozhovory o Bohu vedly k vzájemným sympatiím. „Byly to živé konverzace. Po nějaké době jsme si začaly psát na Facebooku, až jsme se nakonec viděly i osobně. To, že jsem mohla být na jejím křtu, je pro mě velká Boží milost,“ sděluje Olivie, která se službě online průvodkyně věnuje už od svých 18 let. „Občas si s Josi ještě napíšeme, je moc milá. Modlím se za ni i za to, aby byla světlem pro svou rodinu,“ uzavírá Olí. A Josi? „Celkově mi to v té době hledání moc pomohlo, a tak i víc ukotvilo,“ bilancuje svou zkušenost s HledamBoha.cz.
„Vždycky se snažíme vybrat člověku, který nás osloví, průvodce blízkého věkem, ideálně třeba i bydlištěm. Samozřejmě vždycky to záleží na tom, kdo z našich spolupracovníků má v dané chvíli volnou kapacitu,“ poznamenává k tomu Alena Lupton, která online průvodce koordinuje. „Máme vždycky radost, když se ukáže, že si ta dvojice dobře rozumí. A zrovna tento příběh ukazuje, že lidé u nás najdou třeba první kontakt s křesťanstvím a pak jim pomůže i náhoda, my bychom spíš řekli Boží prozřetelnost,“ uzavírá Alena Lupton. Podobně to vyjádřila i Josefína: „Kdo hledá, ten najde, a když my hledáme Jeho, On se nám dá vždy nalézt.“
(fb)
foto: archiv Olivie Kučerové
