Počítat s tvořivou silou inteligentního zdroje

„Přijetí víry neznamená skoncovat s racionálním a vědeckým poznáváním světa,“ říká dětský lékař, křesťanský publicista a komunální politik ŠTĚPÁN RUCKI, který pro HledamBoha.cz připravil nový kurz s názvem Pět problémů evoluce. Tématu se dlouhodobě věnuje v článcích a publikacích. Ta poslední z roku 2021 s titulem Ve víru evoluce – Neodarwinizmus a inteligentní design ve světle faktů poukazuje na slabá místa současné obecně uznávané evoluční teorie. 

O jaké problémy tedy jde?  

Evoluční teorie je dnes považována za vědecké vysvětlení vzniku života a biologické rozmanitosti, tedy celé rostlinné a živočišné říše přirozenými mechanismy. Přestože je tato teorie představována zejména v různých mediálních výstupech jako bezproblémová, má řadu zásadních sporných otázek, které jsou diskutovány i v odborných kruzích. Jako příklad mohu uvést vznik genetického kódu a genetické informace jak při vzniku života, tak při vzniku biologické rozmanitosti. Každodenní zkušenost nám říká, že informace nikdy nevzniká působením nahodilých procesů. Evoluční teorie postrádá tvořivou sílu a přeceňuje skutečné možnosti přirozeného výběru, který sice vede k přežívání lépe přizpůsobených organismů, ale sám o sobě není schopen progresivní změny vytvořit. Přirozené mutace znamenají téměř vždy degradaci genetické informace. Přirozenému výběru tak nutně chybí odpovídající materiál pro selekci.

Spor tedy není o to, zda v živé přírodě dochází k nějakému vývoji, ale o to, jaký je původ těch progresivních změn? Konkrétně tedy o to, zda jejich vznik lze vysvětlit čistě přirozenými procesy, bez působení inteligentního činitele, Stvořitele? 

Ano. Vezměte si třeba, že neodarwinismus předpokládá postupné pomalé změny a velké množství přechodných evolučních článků. Tomu ale vůbec neodpovídají fosilní nálezy z období tzv. kambrické exploze (v počátku prvohor). Najednou se zde vynořují desítky nových typů živočichů (v těch nejvyšších taxonomických kategoriích – tedy na úrovní kmenů) se zcela novými stavbami těla bez předchůdců v předchozích vrstvách. Jsou to například ostnokožci, strunatci, ramenonožci, hlístice, členovci (např. trilobiti) a mnoho dalších. Poměrně povrchní je také vysvětlení propojení jednotlivých živých organismů do vývojového schématu, které se zobrazuje do tzv. stromu života.  

V čem je to vysvětlení povrchní?

Mezi některými organismy sice existuje nepopiratelná podobnost, ale také nepřekonatelné rozdíly, jako např. v genetické výbavě u šimpanze a u člověka. Genetické rozdíly nejsou vůbec tak zanedbatelné, jak se někdy proklamuje. A překlenout je známými evolučními mechanismy je velmi problematické např. kvůli tzv. čekacím dobám potřebným pro zafixování pozitivních mutací v populaci. Pokud by člověk vznikl, jak tvrdí oficiální věda, z asi 10 tisíců jedinců, trvalo by tzv. zafixování jedné mutace v této populaci několik milionů let. Pro zafixování dvou mutací se čekací doba prodlužuje na 84-216 milionů let. Pro další mutace jsou to pak miliardy let.

Teď možná někdo bude mít obavu, že kurz bude nějakou odbornou polemikou, pro laiky hůře srozumitelnou. Co mohou účastníci očekávat?

Chtěl bych jim především předat touhu po zkoumání důkazů, ať už vedou kamkoliv. Dnes lze ve vědeckých kruzích najít lidi, kteří nejsou spokojeni se současným vysvětlením a hledají různé alternativy. Jednou z nich je teorie inteligentního designu, která tvrdí, že pro vznik života a celé biologické rozmanitosti byla nutná přítomnost inteligentního zdroje nebo činitele. Bez tohoto působení není vznik informace a její postupný „upgrade“, který je přítomen v genomu ve výše organizovaných projevech života, vysvětlitelný. Takové vysvětlení je nejen mnohem logičtější a pravděpodobnější než různé naturalistické narativy, ale také mnohem lépe koresponduje s vírou v existenci Stvořitele, kterého představuje křesťanská víra. 

V čem může být kurz užitečný lidem, kteří hledají Boha?

Darwinismus historicky sloužil jako teorie, která byla spojována s materialistickým vysvětlením vzniku a vývoje života. Podle něho nebylo ke vzniku života, druhů a nakonec i člověka zapotřebí jakékoliv inteligentní příčiny. V tomto ohledu teorie inteligentního designu mnohem lépe souzní s filozofickými názory, které počítají s inteligentní příčinou, stojící za vznikem tohoto světa i života. 

Kurz je určen pro všechny, které zajímají otázky vzniku života a biologické rozmanitosti. K těmto lidem jsem patřil i já, když jsem se před mnoha lety ještě jako vysokoškolský student o tuto problematiku začal zajímat. Je určen i pro ty, kteří se současným objasňovacím modelem nejsou spokojeni a hledají nosná alternativní vysvětlení. Kurz může také ukázat, že přijetí křesťanské víry neznamená skoncování s racionálním a vědeckým poznáváním světa. 

Mluvíme tu tedy o souladu víry a vědy?

Kritici teorie inteligentního designu sice tvrdí, že se jedná pouze o jinou verzi tzv. „boha mezer“, kdy pojmem bůh je nahrazováno naše prozatím nedostatečné poznání. Až se v poznání posuneme, nebudeme „boha“ potřebovat. Tato argumentace je ovšem z mnoha důvodů mylná, protože současné poznání například stále více ukazuje na skutečnost, že neřízené a neinteligentní příčiny nemohou způsobit nárůst obsahu i komplexnosti informace v živých organismech. Mezery jsou zřetelné, ale nikoliv v našem poznání, nýbrž ve vysvětlovacích schopnostech evoluční teorie. 

Co dala příprava kurzu vám, máte s ní spojeno nějaké duchovní obohacení?

Příprava kurzu vyplynula z materiálů, které jsem v průběhu mnoha let shromáždil pro sepsání své poslední knihy (Ve víru evoluce – Neodarwinizmus a inteligentní design ve světle faktů, Albrechtice, 2021). Při její přípravě jsem si znovu mohl uvědomit, že mnohé poznatky současné vědy mnohem lépe harmonizují s křesťanskou vírou než s ateistickým světovým názorem. 

foto: archiv Štěpána Ruckého